Plánování

11. října 2014 v 15:37 | Aireis |  Můj svět
Otázka plánovaní je celkem složitá. Spousta věcí není potřeba plánovat, ačkoliv to spousta lidí dělá a naopak, spousta věcí, které by měli projít hlubším plánováním a rozvrhováním, se nechává ladem ležet, než příjde chvíle. Proč si pod touto otázkou většina lidí vybaví nepodstatné věci, jako jsou víkendové alkoholové dýchánky nebo co si dám dnes k obědu?
Toto je možná zárodek veškěrých problémů. Proč tyto plánované akce nebývají nejlepší a dokážou zklamat? Možná je to nerealistickým myšlením a očekáváním něčeho, co se nedostaví v takové míře, v jaké jsme chtěli. Možná tím, že vše netkví v pouhém plánování. V konečném důsledku samotná událost byla povedená, byla fajn, všichni se bavili, ale zahleděni do svých vlastních myšlenek a představ, jaké jsme to chtěli, jsme neviděli pravé kouzlo daného okamžiku.

Proč takovéto přesvědčení a očekávání nevrháme do věcí, které by v budoucnu mohly na nás mít nějaký vliv? Tím nemyslím ožrat se v sobotu, vyspat se s prvním co se namane a o měsíc později brečet nad čistým tampónem a pozitivním těhotenským testem. Nedokážeme rozpoznat, co si zaslouží plánovat a vkládat do toho určité emoce a naopak? Proč vkládáme svá očekávání z 90% do věcí, které si za týden nebudeme pamatovat? Do věcí, které vlastně můžeme uskutečnit i jindy?

Aneb konec mých myšlenkových pochodů, napsala jsem víc otazníků než svých myšlenek, ale ty jsou tak nudné, že snad ani nebudu plánovat jejich sepisování.

Co si tedy plánuji v blízké a delší době?

Udělat si certifikáty ze znakové řeči. Zdokonalovat angličtinu. Najít si po maturitě solidní praci. Našetřit dostatek peněz a jednosměrnou letenkou odletět do - mnou zatím přesněji nespecifikované - zemi v USA. Vzít si zde hypotéku s přítelem, pokud poletí se mnou - najít si práci a bydlet v podnájmu, pokud se do té doby rozejdeme. A abych nezapomněla - zúčastnit se většího pokerového turnaje a podstoupit rhinoplastiku.

A já vám říkám - tohle se stane. Bude to tvrdé, bude to těžké, bude to stát spousta úsilí, ale až se to stane, tak svým štěstím budu schopná naplnit Macochu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 11. října 2014 v 15:53 | Reagovat

Proto vždycky plánuju jen první část. Nějak se tam dostanu. A pak už improvizace :D

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 11. října 2014 v 18:34 | Reagovat

Jako lidé plánují věci nepodstatné a dlouhosáhlejší projekty nechávají "na potom" a pak se diví, že jim to nevychází ;)

3 Luci Luci | E-mail | Web | 12. října 2014 v 10:40 | Reagovat

držím palce, ať ti tvé plány vyjdou :) já nemám tak moc specifické plány :D a plánuji akce, ale nikdy ne do detailů - chci, ať mě akce sama něčím překvapí :)

4 Chiara Chiara | Web | 14. října 2014 v 16:20 | Reagovat

Znakovou řeč bych se velice ráda naučila, mám v telefonu i aplikaci, kde se dá naučit ta znaková řeč. Ještě jsem ji neozkoušela v praxi, což se doufám ani nestane, protože nikomu nepřeji tuhle nepříjemnou věc - ztrátu sluchu.
Já raději nic neplánuji, protože pak všechny plány stejně nelžou :/. Teda alespoň většina, co už mám tak trochu ozkoušené..

Jinak ti velmi děkuji za milý komentář :3!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama